Bertík se zabydluje
Dny běží jako voda a mně se zdá, že Berťula tu naprosto zdomácněl. Zná spoustu běžných rituálů a musím se smát, jak už na ně čeká. Od ranního vypouštění zvířat na pastvu, kdy běží našeho Ferdíka vyprovodit až k brance do jeho výběhu, přes dopolední házení hraček, odpoledne mě hlídá na zahrádce a manžela při úklidu výběhů, večer by si neodpustil procházku a před spaním mazlení na pelíšku. Je to stále aktivní pes, který když nemá zábavu a dostane se do stavu NUDY, vymýšlí všelijaké pejsčiny. Rozpáral si už takhle ovčí deku, ze které jsem mu nechala povlak a s tím občas běhá a třepe a zahrabává ho v písku, běžně vytáhne z korýtka kýbl s vodou, kterou u toho vylije v přístřešku a kýbl pak válí po celé zahradě. Stoličku pod žrádlo jsem mu už dávno sebrala protože s ní zápasil ve volných chvílích a začal z ní dělat třísky. Hračky mu věším ve stodole na mříže a občas přijdu a jsou sundané a rozházené.
|
Bertík není rozhodně žádný povaleč i když má pohybově docela problémy. Kolikrát běží a stačí, aby škrtl přední tlapkou a je schopný udělat kotrmelec. Zadní nožky mu taky moc neslouží. Dostává Celadrin a Singl od Alavisu, ještě mám v rukávu nějaká další želízka, kdyby s tímhle nebyly znát nějaké výsledky. Za týden to ale asi nebude. Bert má díky vám veškerý komfort. Krom přípravků na klouby dostává i česnekové tablety, Pangamin, B12, řasu; z hotovosti , kterou má od Lucky Balášové B. a Marcinských v kasičce má hrazené jogurty (ty strašně miluje, kupuji mu smetanové od Ranka, hromady piškotů apod). Taky užívá Bachovy esence (berou se 4x denně) a myslím že nám dost pomohly, hlavně s nasazováním obojku už vůbec není problém, ani s připínáním vodítka. Taky jsme obstojně natrénovali nasazování a nošení náhubku. Většinou na 3. pokus si ho nechá hezky nasadit. Venku běhá Bertí i na volno. Tam je zatím jediný problém, který s ním momentálně řeším. Přivolání zatím nemáme, takže běhá se šňůrou. Když ho pak ale odlapím, tak hučí. Necení zuby, nevyjede, ale vrčí – prostě nechce. Jakmile už mám šňůru v ruce, tak tohle jeho gesto vyruším přivoláním k sobě. Funguje to, ale prostě je to další meta, na které zapracovat. Jinak si myslím, že Bert začíná být bezproblémový pes. No, ale je fakt, že vždycky, když si myslím, že už na nic nového nenarazím, Bertík mi to zas něčím zpestří.
Taky máme za sebou kontrolu u veterináře. Bertík za 14 dní u nás přibral něco přes kilo. Je hrozný, co na to jedno kilo zbaštil krmení! Dostává masíčko, mléčný výrobky, už je na dně s granulemi a to jsme měli asi 3-4 denní krizi, kdy strašně špatně žral. Měla jsem docela strach. Ale nasadila jsem Eukanubu s jogurtem, to tak nějak dal. Došel mi zrovna Caloped a probiotika a další mi dorazil poštou až v pátek. Je fakt, že jak jsem ho znovu nasadila, nebyl se žrádlem rázem žádný problém. Občas musím být kreativní. Máme za sebou také další odčervení. Na vnější parazity teď používám Neostomosan. Zatím nechci dávat žádnou pipetu, protože se pořád chystám Bertíka vykoupat (ale pořád je zima) a pak ho taky dostříhat. Zkoušela jsem si přojednávat, že by mi jedna trpělivá paní pomohla vzít ho strojkem, ale i tak to co na něm zbývá odhadla na 2 hod práce. Něco ještě zkusím vzít nůžkami a uvidíme.
K veterině bych ještě podotkla, že to varle je skutečně nádor, zda a jak zhoubný či ne, by bylo ke zjištění, ale metody k tomu užívané jsou mi proti srsti, takže jsme se s paní doktorkou shodli, že v tomhle věku je víceméně neefektivní zatěžovat psa rizikem operace a je vhodnější ho nechat dožít, tak jak to půjde. Navíc prý je po zásahu větší riziko metastází, než když se vše nechá v klidu. Takže dál podávám Bertovi bylinkový protirakovinný čaj, zkusím přidat ještě čerstvou bylinu (já jí říkám kozí noha, teď si nevzpomenu), ta má podobné účinky a uvidíme, snad se nám vše podaří udržet pod kontrolou.
No, jinak krom svátečního obojku má Berťa taky nový pracovní, přesně takový jaký jsem si představovala. Sehnala jsem ho na výstavě. Celý kožený, polostahovací a přitom rozepínací. Je měkoučký a funguje suprově.
Bertíčkovi jsme taky posekali výběh, má tam krásný angličák. Místo deky jsem mu nastlala obrovskou kupu slámy, kterou mu před spaním vždycky načechrám, pak si do ní spolu lehneme a mazlíme se a povídáme si. Bertík se mi složí na klín, hodí tlapky nahoru, oči otočí v sloup, pysky mu na obrácené hlavě visí tak, že vypadá, že se směje a při každém dlouhém pohlazení tichounce slastně zamručí. Nechá se za ty pysky tahat a pusinkovat, objímat, škádlit bříško i třepat ocáskem. Tahám ho i za tlapky, za uši, všechno si nechá líbit, jen když se ho dotýkám. Když přestanu, tak ty jeho malý starý očka vykulí a čenich mi strčí zpátky pod ruce. Tváří se jako „ještě nekončíme, viď, ještě chci!“ Nedá se mu odolat. Ve slámě je teploučko, jsem přikrytá Bertíkem, dokázala bych tam s ním usnout. Jenže na druhé straně dvora čeká na uspávání zbytek smečky a doma dětičky. A manžel... Ten už chudák pořád jenom čeká. U psů trávím skoro celý den. Když pominu základní povinnosti, jako krmení a údržbu, tak hraní, cvičení a mazlení zabere opravdu dost času. Momentálně máme 5 hovíků a dobře víte, jak každý z nich touží po své chvilce pozornosti.
Bertíček je zlatíčko a vůbec si neumím představit, že bych ho měla někomu dát, ale právě ten čas, je důvod, proč bych i přesto všechno byla ráda, kdyby se pro něj někdo našel. On by moc stál o to mít někoho jen sám pro sebe. Někoho, kdo by ho mazlil od rána do večera (a že by si i v posteli zvykl, o tom nepochybuju), kdo by si s ním hrál ty jeho starouškovské hry a vzal ho někam za dobrodružstvím. I když se v autě necítí nejlíp, cestuje vlastně rád, protože se těší, kam nás ta „plechovka“ doveze a kam se zas půjde na výlet. A když se vyběháme, zas nás ta drnčící věc doveze domů, na pelíšek a k mističce.
Určitě jsem na spoustu věcí zase zapomněla, tak zas příště. Snad jen ještě podotknu, že Bertův účet by měl být už transparentní (řešíme teď proč tam nenaskákaly přijaté částky, až zjistíme proč tomu tak je, dáme vědět, tak jako tak to potřebujeme do účetnictví...), co se týká dokladů, musím je někde naskenovat a poslat Lindě, což je se mnou nadlouho, tak buďte trpěliví. Jinak pokud se Vám budou některé nákupy zdát velké, je to proto, že jsem našla lepší ceny a vzala Bertovi některé léky na nějaký čas dopředu, aby se neplatilo zbytečně poštovné. Doufám, že největší položky máme za sebou a teď se už Bertíkovi bude aspoň trochu spořit. Jinak krom účtu má Bert i pokladničku, ve které má hotovost, která zbyla po prvotních nákladech. Přiznám se ale, že nemám každý kus dokladu. Někdy to platíme ze svého, někdy to vezmu z pokladničky. Pokud by měl někdo pocit, že si za to dobře žiju, může se přijet podívat, co pes dostává a jak to u nás funguje. Svoje psy si sponzoruju sama, začala jsem kvůli nim chodit při mateřské na částečný úvazek, abych jim mohla dopřát, protože je rozmazluju ráda. Na Bertíkovy věci mám faktury a doklady zvlášť, krom nákupu masa. Tam je to na jednu fakturu a dělím ji 4 (fenky co jsou březí masem nekrmím, kdyby se někdo zarazil nad tím že psů mám víc). Pokud Vás něco bude zajímat, klidně se ozvěte. Mailů k Bertíkovi mi chodí dost, snažím se všem odpovídat. Jsem ráda, že se o něj zajímáte a děkuji, že se o něj se mnou staráte.
Taky máme za sebou kontrolu u veterináře. Bertík za 14 dní u nás přibral něco přes kilo. Je hrozný, co na to jedno kilo zbaštil krmení! Dostává masíčko, mléčný výrobky, už je na dně s granulemi a to jsme měli asi 3-4 denní krizi, kdy strašně špatně žral. Měla jsem docela strach. Ale nasadila jsem Eukanubu s jogurtem, to tak nějak dal. Došel mi zrovna Caloped a probiotika a další mi dorazil poštou až v pátek. Je fakt, že jak jsem ho znovu nasadila, nebyl se žrádlem rázem žádný problém. Občas musím být kreativní. Máme za sebou také další odčervení. Na vnější parazity teď používám Neostomosan. Zatím nechci dávat žádnou pipetu, protože se pořád chystám Bertíka vykoupat (ale pořád je zima) a pak ho taky dostříhat. Zkoušela jsem si přojednávat, že by mi jedna trpělivá paní pomohla vzít ho strojkem, ale i tak to co na něm zbývá odhadla na 2 hod práce. Něco ještě zkusím vzít nůžkami a uvidíme.
K veterině bych ještě podotkla, že to varle je skutečně nádor, zda a jak zhoubný či ne, by bylo ke zjištění, ale metody k tomu užívané jsou mi proti srsti, takže jsme se s paní doktorkou shodli, že v tomhle věku je víceméně neefektivní zatěžovat psa rizikem operace a je vhodnější ho nechat dožít, tak jak to půjde. Navíc prý je po zásahu větší riziko metastází, než když se vše nechá v klidu. Takže dál podávám Bertovi bylinkový protirakovinný čaj, zkusím přidat ještě čerstvou bylinu (já jí říkám kozí noha, teď si nevzpomenu), ta má podobné účinky a uvidíme, snad se nám vše podaří udržet pod kontrolou.
No, jinak krom svátečního obojku má Berťa taky nový pracovní, přesně takový jaký jsem si představovala. Sehnala jsem ho na výstavě. Celý kožený, polostahovací a přitom rozepínací. Je měkoučký a funguje suprově.
Bertíčkovi jsme taky posekali výběh, má tam krásný angličák. Místo deky jsem mu nastlala obrovskou kupu slámy, kterou mu před spaním vždycky načechrám, pak si do ní spolu lehneme a mazlíme se a povídáme si. Bertík se mi složí na klín, hodí tlapky nahoru, oči otočí v sloup, pysky mu na obrácené hlavě visí tak, že vypadá, že se směje a při každém dlouhém pohlazení tichounce slastně zamručí. Nechá se za ty pysky tahat a pusinkovat, objímat, škádlit bříško i třepat ocáskem. Tahám ho i za tlapky, za uši, všechno si nechá líbit, jen když se ho dotýkám. Když přestanu, tak ty jeho malý starý očka vykulí a čenich mi strčí zpátky pod ruce. Tváří se jako „ještě nekončíme, viď, ještě chci!“ Nedá se mu odolat. Ve slámě je teploučko, jsem přikrytá Bertíkem, dokázala bych tam s ním usnout. Jenže na druhé straně dvora čeká na uspávání zbytek smečky a doma dětičky. A manžel... Ten už chudák pořád jenom čeká. U psů trávím skoro celý den. Když pominu základní povinnosti, jako krmení a údržbu, tak hraní, cvičení a mazlení zabere opravdu dost času. Momentálně máme 5 hovíků a dobře víte, jak každý z nich touží po své chvilce pozornosti.
Bertíček je zlatíčko a vůbec si neumím představit, že bych ho měla někomu dát, ale právě ten čas, je důvod, proč bych i přesto všechno byla ráda, kdyby se pro něj někdo našel. On by moc stál o to mít někoho jen sám pro sebe. Někoho, kdo by ho mazlil od rána do večera (a že by si i v posteli zvykl, o tom nepochybuju), kdo by si s ním hrál ty jeho starouškovské hry a vzal ho někam za dobrodružstvím. I když se v autě necítí nejlíp, cestuje vlastně rád, protože se těší, kam nás ta „plechovka“ doveze a kam se zas půjde na výlet. A když se vyběháme, zas nás ta drnčící věc doveze domů, na pelíšek a k mističce.
Určitě jsem na spoustu věcí zase zapomněla, tak zas příště. Snad jen ještě podotknu, že Bertův účet by měl být už transparentní (řešíme teď proč tam nenaskákaly přijaté částky, až zjistíme proč tomu tak je, dáme vědět, tak jako tak to potřebujeme do účetnictví...), co se týká dokladů, musím je někde naskenovat a poslat Lindě, což je se mnou nadlouho, tak buďte trpěliví. Jinak pokud se Vám budou některé nákupy zdát velké, je to proto, že jsem našla lepší ceny a vzala Bertovi některé léky na nějaký čas dopředu, aby se neplatilo zbytečně poštovné. Doufám, že největší položky máme za sebou a teď se už Bertíkovi bude aspoň trochu spořit. Jinak krom účtu má Bert i pokladničku, ve které má hotovost, která zbyla po prvotních nákladech. Přiznám se ale, že nemám každý kus dokladu. Někdy to platíme ze svého, někdy to vezmu z pokladničky. Pokud by měl někdo pocit, že si za to dobře žiju, může se přijet podívat, co pes dostává a jak to u nás funguje. Svoje psy si sponzoruju sama, začala jsem kvůli nim chodit při mateřské na částečný úvazek, abych jim mohla dopřát, protože je rozmazluju ráda. Na Bertíkovy věci mám faktury a doklady zvlášť, krom nákupu masa. Tam je to na jednu fakturu a dělím ji 4 (fenky co jsou březí masem nekrmím, kdyby se někdo zarazil nad tím že psů mám víc). Pokud Vás něco bude zajímat, klidně se ozvěte. Mailů k Bertíkovi mi chodí dost, snažím se všem odpovídat. Jsem ráda, že se o něj zajímáte a děkuji, že se o něj se mnou staráte.