První týden v novém domově
Tak už je to celý týden, co jsme Bertíka přivezli z útulku v Pardubicích. Je to relativně krátká doba, ale událo se za těch pár dní spoustu věcí, ať už více, či méně významných, ať už pro Bertíka, nebo pro mě. Asi těžko si vzpomenu, jak se vše odehrávalo chronologicky za sebou, ale podělím se alespoň o pár skutečností.
To, že se u nás na to ušmudlané psisko nevolá jinak, než Bertíku, nebo Berti , jako kdyby byl štěnětem, to je dílem jeho samého. Ač stařeček, kterému mělo být dopřáno klidné dožití, nabírá ten rozverný hafan denně novou energii, jakoby se mu ty roky u nás odčítaly. Evidentně mu svědčí vše, co jsem mu „naordinovala“ . Caloped ho obrovsky zvedl, velmi rychle polevila počáteční apatie a celkově si myslím, že ho dobře nastartoval, Probican mu pomáhá se správným trávením a imunitou, bylinky rychle odstranili neustálou žízeň, moč je světlejší, B12 navodila minimálně chuť k jídlu, jod podávám obden, řasa na zuby je prevencí – hodně mu krvácí dásně, několik dní bere i Celadrin, protože má přece jen pohybové potíže, padá na zadek a občas zakňučí. Taky jsem mu koupila speciální bylinky (bobule), ze kterých mu vařím 2 x denně čaj a dělá mi radost, že ho vypije. Je to na spoustu věcí. Obsahují hodně aminokyselin, vhodné jsou právě při ledvinových potížích, čistí játra, je zdrojem železa a je to i prevence proti rakovině. Hodně mě překvapuje Bertovo trávení. Třeba maso, které přidávám, občas se mně i vlastní psi po… a Bertík ne, je v pohodě a to mu toho masa možná dopřávám větší dávku. Taky toho po něm uklízím dost málo. Opravdu to dobře zužitkuje. Jednou jsem mu dala těstoviny a po těch zvracel. Ty mu teda nevyhovují. Jinak je to vzorný strávník, ale je pravda, že mu podstrojuji a baštu dostává teplou, dobře vyfoukanou, navrch mu vždy Calopedem nakreslím srdíčko, aby věděl, že o něj pečuji s láskou ☺ |
Bert se zhruba stejně starým kámošem :-)
|
Co se týká práce s Bertíkem, narazili jsme už na pár problémových věcí, které řešíme. Na pomoc jsem si objednala Bachovy esence a také jsem Bertíkovi předjednala myopatické ošetření, (více se o tom rozepíšu jinde, chci dát tuhle možnost i Vám a Vašim pejskům, sama s tím mám velmi dobré zkušenosti). Krom toho, že Berťa řeší samozřejmě věci ze své minulosti - psychické, má taky současné problémy (fyzické) a předpokládáme, po konzultaci s odborníkem, že to bude někde v oblasti krku a v návaznosti na to beder. S tím krkem pravděpodobně souvisí i to, že Bertík si nechce nechat nasazovat obojek. Pokud mu ho ukážu a vyzvu ho k nasazení obojku, vrčí a nechce přijít. Jakmile obojek hodím stranou, hned ke mně přiběhne a vlezl by mi až do klína. Opakovaně jsem si to vyzkoušela. Samozřejmě se přes to dokážu dostat jinou cestou a Bertíkovi obojek nakonec dám a nebrání nám to v procházkách, ale pokud by se měl pro něj najít nový stálý majitel, chci mu předat naprosto bezproblémového psa, takže se snažím řešit vše (k dalšímu výcviku jsem se rozhodla sehnat polostahovací látkový, nebo kožený obojek – to je jen info, až se objeví taková položka v nákladech).
Bertík je úžasný pes. Je neskutečně hravý. Nosí od větviček, přes hračky, kbelíky snad vše. Dokonce si hrál i se stoličkou, kterou mu dávám pod misku s krmením. Deku, na které leží už má taky celou potrhanou, protože ji občas tahá. Vytáhl mi i kýbl s vodou, protože si prostě neměl s čím hrát. Takže pokud budete mít doma nějakou zbytečnost, můžete ji Berťovi dovézt, když byste za ním jeli na návštěvu. Bude mít určitě radost. Když si s ním hraju, umí se tak rozvášnit, že po mě skáče a honí se se mnou jak mlaďák. Občas upadne, protože mu nohy už tak neslouží, ale v radosti ze života ho to neomezuje.
Co se týká povelů, sedni máme na jedničku, naučili jsme se podávat pac a na lehni pořád pracujeme. Zná to, ale nemůžu to cvičit tak intenzivně vzhledem k jeho fyzickému stavu, tak to bude povel na dýl. Venku se pokoušíme o přivolání, ale tam je pro Bertíka zatím tolik úžasných věcí, že upoutat jeho pozornost na tolik, abychom mohli taky něco cvičit, je zatím těžké. Jinak ale procházky miluje a je schopný je absolvovat ve slušném tempu.
Se psy se snáší celkem dobře. Už jsme byli na procházce i ve 4 členné smečce. Na cizí psy většinou vrtí, ale zatím jsem ho k žádnému nepustila do kontaktu. Co ho však začíná zajímat, jsou koně. Začíná na ně štěkat, když jsou příliš blízko jeho výběhu, nebo když se nějak výrazně pohybují. Nejvíc mě však rozesmívá jeho reakce na vlaštovky. No chechtám se, jen si na to vzpomenu. To si třeba hrajeme ve výběhu a Bertík najednou s vrčením a pohledem k nebi vyběhne. Dívá se do mraků a jemně bručí. V tom přelítá vlaštovka a Bert s burácením za ní, až kam mu plot dovolí. A zas dál hlídá nebe. Je to opravdu legrační pohled. Gatys mi na louce taky honí vlaštovky, ale Bertík na ně vyloženě číhá s hlavou nahoře. Hrdlička, která pravidelně hnízdí na starém ořešáku uprostřed Bertova výběhu tam letos asi mladé nevyvede. Jak přistane na stromě, Bert dole burácí do té doby, dokud se zas nezvedne a neodletí. A má smůlu, v listí se neschová, protože ten starý ořech se letos neprobudil k životu. No, o to víc je teď živo dole pod ním ☺
Jinak jste si jistě všimli, jak se z Bertíka stává lev. Nejprve se mi podařilo ostříhat ty největší, nejhnusnější a nejsmradlavější cucky na Bertově zadku. Bohužel pod krycí srstí je spečená podsada, kterou budu muset po kousilinkách odstříhávat, než se dostanu ke kůži. Je to hrozná práce. S každým stříhnutím se bojím, že už to bude do živého. Bertíkovi to navíc vůbec není příjemný, trpí to s kručením a věčně mi odbíhá. Musím ho jednou rukou drbat, aby vůbec chvíli postál, takže mi zbývá jedna ruka na stříhání. Vždycky, když najdu konečně dobrou polohu nůžek, ve které by se dalo zas něco ostříhat, Bertík se otočí, zaňuchá a chce si hrát. Nechápe, co mu pořád chci u toho zadku. Předpokládá asi, že vzájemně jsme se už dostatečně očuchali a můžeme se už zabývat něčím záživnějším. No né denně, ale postupně se snažím Berta zbavit toho hnusu. Jak zlaté by bylo vzít ho nějakým strojkem, ale to by na něj asi bylo moc, pokoušet to nechci. Jsem vděčná za jeho trpělivost a ochotě ke spolupráci a nic se nemá přehánět. Jinak už jsem se v tom povrchovém stříhání dopracovala až k předním nohám. Teď Bertík vypadá jako lvíče a přiznám se, že se mi ani nechce pokračovat ☺ Ale čeká nás ještě náročný úsek krku. Tam se snažím trochu pracovat s hřebenem. Po vrchu to vypadá, že je Bertík udržovaný, ale pročesat se to nedá. Hrozně by to tahalo a to Berťas nedá. Těším se na den, kdy se dopracuju k tomu, že Bertíček bude švihák se vším všudy. Jinak to stříhání ho hodně zbavilo toho puchu, mrtvých blech a hromady a hromady bleších výkalů a vajíček. I když vypadá hrozně, mnohem míň se stydím, když s ním mám někam vyrazit. A že vyrážet se musí. Bertík mi neodpustí minimálně jednu větší vycházku denně. Většinou se koná až nějaká podvečerní a Berťa ji na mě vyloudí i když je psí počasí. Přes den za ním chodím si pohrát. Kdykoli za ním jdu, stojí na stráži u dveří a čeká. On snad nikdy nespí, pořád hlídá, kdy přijdu. Prostě stále čeká, kdy si mě utrhne sám pro sebe. Kdy si zase budeme hrát, kdy se budeme mazlit. To on tuze rád. Sednu si k němu a on se mi nasouká do klína a nechá se muckat. Když už nevydrží stát, tak si sedne proti mně a já mu muchluju hlavu a krk a drbu ho na hřbetě čenichu a tahám ty jeho složený ouška a tak pořád dokola. Sem tam poposedne, strčí mi čenich až k obličeji a občas mi uštědří nesmělou pusinku. Hrozně rád mi strká celou hlavu podpaží a pak si nechá masírovat hřbet. Jeden večer si namočil deku, když přes ní táhl kýbl s vodou a tak jsem ji musela vyvěsit přes plot, aby uschla a Bertíka jsem lákala do pelíšku se slámou, tak jsem si sedla na rantl, on si vlezl dovnitř, sedl si a hlavu mi celou svou vahou složil do klína. Nechal se hladit a muckat a mně v tu chvíli běžely hlavou myšlenky… „Kdes´ asi žil? Jaký byl tvůj pán? Co se stalo, že tě někdo dokázal vzít a jistě uprostřed noci uvázat u plotu útulku? Co sis musel myslet, když tě tam nechal, samotnýho, odcházel… ? Co ti řekl? A co by asi řekl, kdyby věděl, že se našlo tolik dobrých duší, které se rozhodly ti pomoct? Které chtěly, aby ses zase mohl těšit, že někdo zavolá tvoje jméno, že ti někdo naklepe pelíšek a polaská tvoje hubený chlupatý tělo?“
Bertík je úžasný pes. Je neskutečně hravý. Nosí od větviček, přes hračky, kbelíky snad vše. Dokonce si hrál i se stoličkou, kterou mu dávám pod misku s krmením. Deku, na které leží už má taky celou potrhanou, protože ji občas tahá. Vytáhl mi i kýbl s vodou, protože si prostě neměl s čím hrát. Takže pokud budete mít doma nějakou zbytečnost, můžete ji Berťovi dovézt, když byste za ním jeli na návštěvu. Bude mít určitě radost. Když si s ním hraju, umí se tak rozvášnit, že po mě skáče a honí se se mnou jak mlaďák. Občas upadne, protože mu nohy už tak neslouží, ale v radosti ze života ho to neomezuje.
Co se týká povelů, sedni máme na jedničku, naučili jsme se podávat pac a na lehni pořád pracujeme. Zná to, ale nemůžu to cvičit tak intenzivně vzhledem k jeho fyzickému stavu, tak to bude povel na dýl. Venku se pokoušíme o přivolání, ale tam je pro Bertíka zatím tolik úžasných věcí, že upoutat jeho pozornost na tolik, abychom mohli taky něco cvičit, je zatím těžké. Jinak ale procházky miluje a je schopný je absolvovat ve slušném tempu.
Se psy se snáší celkem dobře. Už jsme byli na procházce i ve 4 členné smečce. Na cizí psy většinou vrtí, ale zatím jsem ho k žádnému nepustila do kontaktu. Co ho však začíná zajímat, jsou koně. Začíná na ně štěkat, když jsou příliš blízko jeho výběhu, nebo když se nějak výrazně pohybují. Nejvíc mě však rozesmívá jeho reakce na vlaštovky. No chechtám se, jen si na to vzpomenu. To si třeba hrajeme ve výběhu a Bertík najednou s vrčením a pohledem k nebi vyběhne. Dívá se do mraků a jemně bručí. V tom přelítá vlaštovka a Bert s burácením za ní, až kam mu plot dovolí. A zas dál hlídá nebe. Je to opravdu legrační pohled. Gatys mi na louce taky honí vlaštovky, ale Bertík na ně vyloženě číhá s hlavou nahoře. Hrdlička, která pravidelně hnízdí na starém ořešáku uprostřed Bertova výběhu tam letos asi mladé nevyvede. Jak přistane na stromě, Bert dole burácí do té doby, dokud se zas nezvedne a neodletí. A má smůlu, v listí se neschová, protože ten starý ořech se letos neprobudil k životu. No, o to víc je teď živo dole pod ním ☺
Jinak jste si jistě všimli, jak se z Bertíka stává lev. Nejprve se mi podařilo ostříhat ty největší, nejhnusnější a nejsmradlavější cucky na Bertově zadku. Bohužel pod krycí srstí je spečená podsada, kterou budu muset po kousilinkách odstříhávat, než se dostanu ke kůži. Je to hrozná práce. S každým stříhnutím se bojím, že už to bude do živého. Bertíkovi to navíc vůbec není příjemný, trpí to s kručením a věčně mi odbíhá. Musím ho jednou rukou drbat, aby vůbec chvíli postál, takže mi zbývá jedna ruka na stříhání. Vždycky, když najdu konečně dobrou polohu nůžek, ve které by se dalo zas něco ostříhat, Bertík se otočí, zaňuchá a chce si hrát. Nechápe, co mu pořád chci u toho zadku. Předpokládá asi, že vzájemně jsme se už dostatečně očuchali a můžeme se už zabývat něčím záživnějším. No né denně, ale postupně se snažím Berta zbavit toho hnusu. Jak zlaté by bylo vzít ho nějakým strojkem, ale to by na něj asi bylo moc, pokoušet to nechci. Jsem vděčná za jeho trpělivost a ochotě ke spolupráci a nic se nemá přehánět. Jinak už jsem se v tom povrchovém stříhání dopracovala až k předním nohám. Teď Bertík vypadá jako lvíče a přiznám se, že se mi ani nechce pokračovat ☺ Ale čeká nás ještě náročný úsek krku. Tam se snažím trochu pracovat s hřebenem. Po vrchu to vypadá, že je Bertík udržovaný, ale pročesat se to nedá. Hrozně by to tahalo a to Berťas nedá. Těším se na den, kdy se dopracuju k tomu, že Bertíček bude švihák se vším všudy. Jinak to stříhání ho hodně zbavilo toho puchu, mrtvých blech a hromady a hromady bleších výkalů a vajíček. I když vypadá hrozně, mnohem míň se stydím, když s ním mám někam vyrazit. A že vyrážet se musí. Bertík mi neodpustí minimálně jednu větší vycházku denně. Většinou se koná až nějaká podvečerní a Berťa ji na mě vyloudí i když je psí počasí. Přes den za ním chodím si pohrát. Kdykoli za ním jdu, stojí na stráži u dveří a čeká. On snad nikdy nespí, pořád hlídá, kdy přijdu. Prostě stále čeká, kdy si mě utrhne sám pro sebe. Kdy si zase budeme hrát, kdy se budeme mazlit. To on tuze rád. Sednu si k němu a on se mi nasouká do klína a nechá se muckat. Když už nevydrží stát, tak si sedne proti mně a já mu muchluju hlavu a krk a drbu ho na hřbetě čenichu a tahám ty jeho složený ouška a tak pořád dokola. Sem tam poposedne, strčí mi čenich až k obličeji a občas mi uštědří nesmělou pusinku. Hrozně rád mi strká celou hlavu podpaží a pak si nechá masírovat hřbet. Jeden večer si namočil deku, když přes ní táhl kýbl s vodou a tak jsem ji musela vyvěsit přes plot, aby uschla a Bertíka jsem lákala do pelíšku se slámou, tak jsem si sedla na rantl, on si vlezl dovnitř, sedl si a hlavu mi celou svou vahou složil do klína. Nechal se hladit a muckat a mně v tu chvíli běžely hlavou myšlenky… „Kdes´ asi žil? Jaký byl tvůj pán? Co se stalo, že tě někdo dokázal vzít a jistě uprostřed noci uvázat u plotu útulku? Co sis musel myslet, když tě tam nechal, samotnýho, odcházel… ? Co ti řekl? A co by asi řekl, kdyby věděl, že se našlo tolik dobrých duší, které se rozhodly ti pomoct? Které chtěly, aby ses zase mohl těšit, že někdo zavolá tvoje jméno, že ti někdo naklepe pelíšek a polaská tvoje hubený chlupatý tělo?“
Bertíkův nový ,,šťastný'' obojek i známka :)
|
Takovej mazel, tolik let musel někomu dávat lásku a teď mě tady leží u nohou. Bože, kolik jich takových je! Sice tu nad Berťou brečím, ale štěstím, že mu můžu dát (aspoň jemu) trochu té člověčí lásky a snad aspoň trochu zahojit jeho pošlapanou psí víru. A Vám všem znovu poděkovat, že jsem to mohla pro něj udělat, protože sama bych to nezvládla!!! A můžu Vám jen říct, že Bertík mi to oplácí stonásobně.
Je toho moc o co jste proti mně ochuzeni a co vám tady ani nepořídím vylíčit. Linda slíbila, že až přijede po zkouškovém za Bertíkem na návštěvu, natočí pro vás nějaké video. Taky nechala Bertíkovi udělat krásný obojek se čtyřlístkem, aby měl už vždycky štěstí. Lucce a jejímu manželovi zas děkuju za nemalé finance na prvotní náklady, které uhradila ještě před fungováním účtu, na kterém má od Vás Bertík už přes 4 000,- Kč. Brzo už bude k nahlédnutí. My sami hradíme některé položky, které se v nákladech na účtu nepromítnou, dokud to tak v našem rozpočtu půjde. Tak Vás s Berťáskem moc zdravíme a posíláme všem PAC ! |